Josh
Rozhlédl
jsem se po místnosti, po jejímž obvodu se táhla souvislá řada stolů se
jmenovkami, ale zrzavé vlasy jsem nezahlédl. Že by Beth měla zpoždění? To jí
nebylo podobné. Podíval jsem se na hodinky a uvědomil si, že to naopak já jsem
na první čtené zkoušce o víc než čtvrt hodiny dřív. Cameron jen významně
povytáhl obočí, ale neřekl nic. Oba jsme moc dobře věděli, proč jsem do prostor
studia tolik spěchal. Zatímco se Cam dal do řeči s jedním
z producentů, vzal jsem si ze stolu s občerstvením láhev vody a
zamyšleně si pohrával s jejím víčkem.
Nabídku
na roli Rileyho v prvním dílu jsem dostal až několik měsíců poté, co byla
Beth vybrána pro roli Zoe. Bylo nervy drásající jít na „test chemie“, přehrání
několika scén ze scénáře, aby režisér a producent viděli, jestli je mezi námi
potřebná přitažlivost, abych mohl roli dostat, a vědět, že tahle ani ne
dvacetiletá holka možná bude mít rozhodující slovo v mojí kariéře. Ačkoliv
jsem ji samozřejmě znal z těch několika málo dílů seriálu Palms, které
jsem viděl (A přetrpěl, abych se přiznal. Přece jen jsem nebyl holka
v pubertě, čili cílová skupina seriálu.), stejně jsem vůbec netušil, co
čekat. A rozhodně jsem nečekal, že se přede mnou objeví dokonale milé stvoření,
se světle hnědými vlasy a přirozeným úsměvem, které mě naprosto odzbrojí svým
vyspělým a profesionálním chováním, na hony vzdáleným Melisse, její postavě
v Palms. Ve vteřině jsem jejímu kouzlu totálně propadl, a doufal, že to
jiskření, co jsem mezi námi cítil, uvidí i režisér. Snad bych se i doprošoval,
abych mohl s Bethany strávit několik měsíců na place a více ji poznat. Pro
dobro mého ega nebylo nic takového potřeba a ještě tentýž večer jsem se dočkal
telefonátu, který nastartoval moji kariéru a změnil mi život.
Moc
dobře jsem věděl, že i co se týkalo druhého dílu, byla role Zoe jistá dřív, než
role Rileyho. Zatímco Beth na nabídku kývla okamžitě, já jsem s odpovědí
několik dní váhal. Nevěděl jsem, jestli zvládnu Bethany dennodenně vídat,
mluvit s ní, líbat ji.
A
teď jsem to byl paradoxně já, kdo tady čekal jako natěšené štěně, patnáct minut
před začátkem schůzky. Od poslední společně strávené noci jsme spolu nemluvili
a já jsem se nemohl dočkat, až se to změní. Nedalo se ovšem říct, že bych Beth
od té doby neviděl. I když jsem se v rámci zachování duševního zdraví
vyhýbal všem fanouškovským blogům i novinovým stánkům, pro případ, že by byla
na obálce některého z časopisů, jakoby si mě našla sama. Málem jsem vrazil
do dopravní značky, když jsem při ranním běhu zahlédl obrovský billboard s Bethaninýma
slastně přivřenýma očima a plnými rty. Věděl jsem, že se stala tváří nového
parfému Marc Jacobs. Musela ale být reklama na něj zrovna na mojí obvyklé trase?
Opravdu těžko se vyhýbalo někomu, kdo byl zkrátka všude. A proto jsem si řekl,
že když už, tak už. Proč se nevídal přímo na place bez všech těch tajností?
Těžké
dveře do místnosti se pomalu otevřely a vzápětí po Alex vstoupila Beth s velkými
slunečními brýlemi na očích. Vyhlížel jsem zrzavé vlasy, ale Beth byla už zase
tmavovláska, připravená na roli. Sundala si sluneční brýle a usmála se na mě
zpod čerstvě ustřižené ofiny.
„Ahoj
Joshi. Camerone,“ kývla na mého agenta, který se záhadně náhle zhmotnil za mými
zády.
„Zdravím
Bethany. Jak se vede, Alex?“ optal se Cam příkře. Ještě stále jí neodpustil
fiasko s mým tričkem. Alex prý měla mít víc rozumu, než aby mě pustila k Beth
do pokoje a následně jí povolila vzít si na tiskovou konferenci něco, co
očividně patřilo mně. Dle jeho názoru to udělala schválně kvůli publicitě. Tak
trochu jsem ho podezříval, že ho spíš mrzelo, že to stejné nenapadlo jeho.
„Came,“
vzala jeho přítomnost na vědomí Alex a dál nevzrušeně datlovala do iPhonu.
„Jak
se máš?“ podívala se na mě Beth a přes přetrvávající přítomnost našich agentů
se zlehka dotkla mé paže.
„Viděl
jsem tvou novou reklamu,“ jako politik jsem odpověděl na naprosto něco jiného,
než na co jsem byl tázán. „Sluší ti to tam.“
„Doufala
jsem, že vyberou jinou fotku,“ ušklíbla se Beth a sáhla po neperlivé vodě.
Nedokázal
jsem si představit, co by se mohlo na dokonalé fotce Bethany nelíbit. Dřív, než
jsem se stihl zeptat, se ujal slova jeden z producentů.
„Zdá
se, že jsme tady všichni. Poprosím vás tedy, abyste zaujali svá místa, a můžeme
začít.“
Podržel
jsem židli, před níž byla na stole umístěna cedulka s nápisem „Zoe“ předtím,
než jsem se usadil ke své vlastní cedulce s nápisem „Riley“, obě dvě v čele.
Zatímco Alex tiše vyklouzla ze studia, Cameron se k mé nelibosti usídlil
na jednu z volných židlí.
Po
úvodních slovech producenta, režiséra a několika poznámkách od pár dalších
lidí, jsme začali postupně pročítat scénář. Testovat, jak jednotlivé repliky
chutnají na jazyce a poslouchat, jak zní řečené nahlas. Koutkem oka jsem
pozoroval, jak si Beth svým drobným, nečitelným písmem zaznamenává přímo do
scénáře svoje postřehy a nápady. Každý z nás pracoval s daným textem
úplně jiným způsobem.
Po
pár minutách se Alex vrátila, beze slova postavila před Beth zelené smoothie a
aniž by mrkla okem, zabrala si místo vedle Camerona. Pobaveně jsem odfrkl.
„Co?“
zašeptala zvědavě Beth. Svoje scény právě četly vedlejší postavy.
„Ještě
tě to nepřešlo?“ prstem jsem žduchl do průhledného kelímku se slámkou.
„Péče
o zdraví?“ tiše se zasmála. „Ne, ta mě nepřešla.“
Bez
dovolení jsem usrkl hustého nápoje a zašklebil se. Fuj!
„Hej!“
odsunula mi smoothie z dosahu a zatímco všichni okolo stolu otočili další
stránku scénáře, hravě mě píchla prstem do břicha: „Taky bys se sebou měl něco
dělat. Natáčení se blíží.“
„Obnovíme
společné tréninky?“ pozvedl jsem obočí.
Při
natáčení prvního dílu, uprostřed americké pouště, jsme pravidelně chodili
běhat, trénovali spolu s ostatními v obrovské hale, kde se chystaly
scény před zeleným plátnem, a dokonce se pokoušeli šplhat na červené skály.
Alespoň do té doby, než nám to pojišťovací společnost zatrhla. Občas se mi zdálo,
že bych měl mít kaskadéra i na svůj vlastní život.
„Proč
ne,“ usmála se Beth.
„Pátá
scéna. Zoe plave v oceánu,“ ozval se producent a Beth sklonila hlavu ke
scénáři.
Zvedl
jsem oči a zachytil upřené pohledy Alex a Camerona. Těžko odhadnout, kdo z nich
se mračil víc. Snažil jsem se potlačit úsměv. Čím víc nás hlídali, tím zábavnější
bylo, když se jim to nedařilo. Byli jsme s Beth tvrdý oříšek. Oba
vytrénovaní unikat očím veřejnosti. Tušil jsem, že to nebude problém ani v případě
našich agentů.