neděle 24. září 2017

CO ČTU JÁ? - Všechno, úplně všechno

Prvotinu Nicoly Yoon jsem v knihkupectví jen prolistovala, a hned jsem věděla, že se mi bude líbit. Z traileru k filmu už jsem znala téma příběhu a na první pohled mi byl sympatický i způsob, jakým je knížka napsaná. Měla jsem náladu na něco ve stylu knih Johna Greena a Jennifer Niven, takže se mi Všechno, úplně všechno zdálo jako dobrá volba. A nebyla jsem zklamaná.
Osmnáctiletá Maddy žije velmi zvláštní život. Vzácná choroba, díky níž je alergická téměř na vše, ji navždy uvěznila v jejím sterilním domě. Vzduch v pokojích je filtrován, její jídelníček je značně omezen a kdokoliv a cokoliv, co do domu vchází, musí být dekontaminováno. Pravidelně se stýká jen se dvěma lidmi - svou matkou a zdravotní sestrou Carlou, která jí několikrát denně kontroluje životní funkce. Maddy svůj osud snáší opravdu statečně tak dlouho, dokud se do sousedního domu nepřistěhuje nová rodina s charismatickým synem Ollym. Maddy je jím na první pohled fascinovaná, což se brzy ukáže jako oboustranné. Ačkoliv rozděleni hradbou sterilního domu, téměř okamžitě se z nich stanou přátelé. A náhle chce Maddy víc. Víc než online přátelství, víc než stále stejné dny ve stále stejném domě, víc od života. Za pomoci Carly se s Ollym krátce setkává, a pak už nedokáže jen tak sedět nad knihami. V hlavě se jí zrodí odvážný plán, který ji může zabít. Ale není lepší prožít alespoň několik hodin naplno a šťastná, než prožít dlouhý život, ale ve skutečnosti nežít?

Photocredit: YA Highway

I přes smutné téma je kniha zábavná, vtipná a opravdu snadno a rychle se čte. Nejpřekvapivější pro mě bylo rozuzlení. Byla jsem připravená na smutný konec, na happy end, ale to, jak příběh skončil, jsem opravdu nečekala. Vlastně to bylo tak trochu z obojího.
Knížka je plná nádherných myšlenek, takže jsem měla několik pasáží, které jsem sem chtěla napsat. Nakonec vyhrál tento odstavec, který je zároveň celá kapitola: Ollyho matematika říká, že nemůžete předvídat budoucnost. Ukázalo se, že nemůžete předvídat ani minulost. Čas se pohybuje v obou směrech - dopředu i pozpátku - a to, co se stane tady a teď, ovlivní budoucnost i minulost. (vlastní překlad)
Možná to na první přečtení nedává smysl, ale zrovna nedávno jsem si říkala, jak něco, co jsem prožila, úplně změnilo můj náhled na určité vzpomínky. Takže je pravda, že se pro mě tím zážitkem nejen formovala budoucnost, ale svým způsobem ovlivnil i mou minulost. Chápete, co tím myslím? :-)
Z.

neděle 3. září 2017

CO ČTU JÁ? - Dívka ve vlaku

Na Dívku ve vlaku od Pauly Hawkins jsem slyšela spoustu chvály, ale vlastně jsem neměla v plánu ani číst knihu, ani se podívat na film. Bála jsem se, že na mě bude příběh příliš temný a depresivní. Což vlastně trošku je, ale poté, co jsem si přečetla knihu, určitě se podívám i na film :-)
Příběh sleduje životy třech žen - Rachel, Megan a Anny, které jsou propletené víc, než ony samy tuší. Život Rachel je v ruinách. Ztratila manžela, zaměstnání a své problémy utápí v každodenní dávce alkoholu. Aby toho nebylo málo, její manžel žije šťastně v jejich bývalém společném domě s novou manželkou Annou a dceruškou Evie. Víc než jim ale Rachel závidí Megan a Scottovi, mladým manželům, které vídá z vlaku, kterým míří den co den do Londýna a zpět domů. Představuje si jejich idylický život plný lásky a porozumění. Alespoň do dne, kdy Rachel na terase domu zahlédne Megan s jiným mužem. Podvádí Scotta? Jak může? Rachel má dojem, že musí něco říct, něco udělat. Protože je však úplně namol, druhý den si nepamatuje vůbec nic z předchozího večera. A co hůř, zjišťuje, že Megan beze stopy zmizela. Rachel se vydává na cestu za zjištěním, kam Megan zmizela, co ona sama provedla a hlavně co se ten večer stalo. A to přesto, že odpovědi na její otázky se jí dost možná vůbec nebudou líbit.

Photocredit: take it from mummy

Postavy Dívky ve vlaku nejsou moc sympatické. Vlastně jsem nesoucítila ani s jednou z nich a ani jednu neměla ráda. To ale nebyl důvod k tomu, aby se mi kniha jako celek nelíbila. Skvěle vymyšlené byly časové linky jednotlivých postav. Zatímco pro Rachel děj začíná oné osudné noci, ze které si nic nepamatuje, a během níž Megan zmizí, pro Megan je právě tato noc (logicky) koncem příběhu. Co se mi taky hodně líbilo, byl způsob, jakým postavy nahlížely na svůj vlastní život a na životy ostatních. Tak přesně je to totiž i v realitě. Myslíme si, že život někoho jiného je dokonalý, ale kdybychom se na svět podívali jeho očima, zjistili bychom, že i on má své problémy. Že závidí život někomu jinému. A možná že právě nám.
Četli jste knihu nebo viděli film? Překvapil vás konec nebo jste ho předvídali?
Z.