neděle 24. září 2017

CO ČTU JÁ? - Všechno, úplně všechno

Prvotinu Nicoly Yoon jsem v knihkupectví jen prolistovala, a hned jsem věděla, že se mi bude líbit. Z traileru k filmu už jsem znala téma příběhu a na první pohled mi byl sympatický i způsob, jakým je knížka napsaná. Měla jsem náladu na něco ve stylu knih Johna Greena a Jennifer Niven, takže se mi Všechno, úplně všechno zdálo jako dobrá volba. A nebyla jsem zklamaná.
Osmnáctiletá Maddy žije velmi zvláštní život. Vzácná choroba, díky níž je alergická téměř na vše, ji navždy uvěznila v jejím sterilním domě. Vzduch v pokojích je filtrován, její jídelníček je značně omezen a kdokoliv a cokoliv, co do domu vchází, musí být dekontaminováno. Pravidelně se stýká jen se dvěma lidmi - svou matkou a zdravotní sestrou Carlou, která jí několikrát denně kontroluje životní funkce. Maddy svůj osud snáší opravdu statečně tak dlouho, dokud se do sousedního domu nepřistěhuje nová rodina s charismatickým synem Ollym. Maddy je jím na první pohled fascinovaná, což se brzy ukáže jako oboustranné. Ačkoliv rozděleni hradbou sterilního domu, téměř okamžitě se z nich stanou přátelé. A náhle chce Maddy víc. Víc než online přátelství, víc než stále stejné dny ve stále stejném domě, víc od života. Za pomoci Carly se s Ollym krátce setkává, a pak už nedokáže jen tak sedět nad knihami. V hlavě se jí zrodí odvážný plán, který ji může zabít. Ale není lepší prožít alespoň několik hodin naplno a šťastná, než prožít dlouhý život, ale ve skutečnosti nežít?

Photocredit: YA Highway

I přes smutné téma je kniha zábavná, vtipná a opravdu snadno a rychle se čte. Nejpřekvapivější pro mě bylo rozuzlení. Byla jsem připravená na smutný konec, na happy end, ale to, jak příběh skončil, jsem opravdu nečekala. Vlastně to bylo tak trochu z obojího.
Knížka je plná nádherných myšlenek, takže jsem měla několik pasáží, které jsem sem chtěla napsat. Nakonec vyhrál tento odstavec, který je zároveň celá kapitola: Ollyho matematika říká, že nemůžete předvídat budoucnost. Ukázalo se, že nemůžete předvídat ani minulost. Čas se pohybuje v obou směrech - dopředu i pozpátku - a to, co se stane tady a teď, ovlivní budoucnost i minulost. (vlastní překlad)
Možná to na první přečtení nedává smysl, ale zrovna nedávno jsem si říkala, jak něco, co jsem prožila, úplně změnilo můj náhled na určité vzpomínky. Takže je pravda, že se pro mě tím zážitkem nejen formovala budoucnost, ale svým způsobem ovlivnil i mou minulost. Chápete, co tím myslím? :-)
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat